Friedrich Nietzsche (1844 – 1900) byl německý filosof, klasický filolog, básník a skladatel (i když jeho poezie a hudební kompozice byly zastíněny jeho pozdějšími filosofickými spisy).
„Zdánlivý“ svět je svět jediný…,“pravý svět“je pouze přilhán…
Tragický umělec není pesimistou, on právě přisvědčuje ke všemu problematickému a strašnému, je dionýský…
Avšak sahati na kořeny vášní znamená sahati na kořeny života: praxe církve je nepřátelská životu.
Uvažme konečně ještě, jaká to vůbec naivnost, říkati „takový a takový měl by býti člověk!“ Skutečnost ukazuje nám rozkošné bohatství typů, hojnost marnotratné hry a proměny forem: a nějaký ubohý očumující moralista praví k tomu: „Ne! Člověk by měl být jiný?“… Ví vůbec tento ubožák a svatoušek, jaký by měl býti? Namaluje sebe na stěnu a dí k tomu“ecce homo!“
Hyne-li národ, degeneruje-li se fysiologicky, vyplývá z toho nepravost a přepych )tj. potřeba stále silnějších a častějších podnětů, jež zná každá vysílená přirozenost).
Umění, jedině ono může přenést myšlenky o odporném či absurdním ve jsoucnu do představ, s nimiž se dá žít…
Po smrti Boha ztratily lidské věci své těžiště, svou váhu, hrozí nuda a omrzelost. Nastala doba, kdy je třeba položit otázku po novém těžišti.
To že byl život? Nuže vzhůru! Ještě jednou!
Každá pravda je křivá, sám čas je kruh.
Svět trvá; není to nic, co by se teprve stávalo, nic co by zanikalo.
Křesťanské rozhodnutí pokládat svět za ošklivý a špatný udělalo svět ošklivým a špatným.
Dva tisíce let a ani jeden nový Bůh.
Že se nejvyšší hodnoty odhodnocují. Chybí cíl; chybí odpověď na „Proč“.
Bezpodmínečná rozdílnost pohledu vede do hrůz a chladu samoty.
Co vlastně člověk o sobě ví! Kdyby se tak mohl alespoň jednou položit a prosvítit se jako skleněnou vitrínu. Nezatajuje mu snad příroda to nejpodstatnější…?
Když večer sedí kolem ohně, všichni o mně mluví, ale nikdo na mne nemyslí! To je to nové ticho, jemuž jsem se naučil: hluk, jímž mne obklopují, přikryl mé myšlenky jako plášť.
U všeho co člověk zviditelňuje se lze zeptat: co tím chce skrýt? Od čeho to má odvrátit náš pohled? Jaký předsudek to má vyvolat?
Člověk je plodný pouze za cenu toho, že je bohatý protiklady.
Hranice našeho sluchu: Slyšíme pouze ty otázky, na něž jsme schopni nalézt odpověď.
Krása existuje právě tak málo jako dobro, pravda. V jednotlivém jde zase o podmínky udržení se určitého druhu lidského: tak bude stádný člověk oceňovat krásou jiné věci než výjimečný a nadčlověk.
Všechno umění působí jako tonikum, zmnožuje sílu, zažehá rozkoš (tj. pocit síly), povzbuzuje všechny jemnější připomínky opojení – je zvláštní paměť, jež sestupuje do takových stavů: dálný a prchavý svět vzrušení a dojmů se tu vrací.
Z knih: Friedrich Nietzsche, Soumrak model, Votobia 1995, Mojmír Hrbek „Smrt Boha“ v Nietzschově filozofii, Academia 1997, Lou Andreas-Salome, Friedrich Nietzsche ve svých dílech, Torst 1996, Freidrich Nietzsche, O životě a umění, Votobia 1995
vybral a sestavil Radan Wagner
