Helena Petrovna Blavatska (1831 – 1891): jen málokterá osobnost své doby měla takový vliv na duchovní proměnu intelektuálů, umělců a vědců jako tato zakladatelka Teosofického hnutí. Mondrian, Malevič, Kandinsky, Klee, Joyce či Einstein se nechali více či méně inspirovat naukou o vědomí absolutna, myšlenkou sblížení Západu a Východu – duchovními proudy Dálného či Blízkého východu a pozapomenutého Řecka. Teosofická mystická filozofie, univerzální gnóse, božská archaická moudrost, tajné esoterické učení – míza všech náboženství… jako alternativní cesta vedle převládajícího racionalismu. Hlavní dílo Blavatské Tajná nauka (1988), ale i Odhalená Isis či Hlas ticha jsou souhrnem dávné moudrosti a návodem k rozšíření duchovního vědomí.
Teosofie je hinduismus v tom, co je v něm nejlepší, theosofie znamená bratrství lidí.
Tajné učení neukazuje toliko souhrn faktů jako spíše úplně nový způsob myšlení.
Zde jsou nám předloženy univerzální principy a je na nás, abychom vypracovali jak koncepce odvozené z těchto principů, tak jejich aplikace ve svých životech.
V co pevně věřím, je: za pevné nepřerušené ústní poučení, odhalené žijícími, bohům podobnými lidmi během začátkům lidstva vyvoleným osobám mezi lidmi. Za druhé, že se dostalo až k nám beze změn, a za třetí, že Mistři jsou dokonale zkušení v nauce, založené na tomto nepřerušeném učení.
Jediným způsobem, jak můžeme zmírnit utrpení ve světě, je sjednocením a harmonií a to nejen slovem. Potlačením jediné špatné příčiny bude odstraněn nejenom jeden, ale celá řada špatných následků. I když toto bratrství snad ani není schopno zabránit krveprolití mezi národy, přece sjednocení v myšlenkách a činech a filozofické bádání pro mystéria bytí vždy zabrání některým lidem stvořit ještě více špatných příčin ve světě, už tak plném utrpení a zla.
Když se žák stal lhostejným k předmětům smyslového vnímání, musí vyhledat krále těchto smyslů, tvůrce myšlenek, původce klamu.
Dříve než duše počne slyšet, musí se obraz (člověk) stát hluchým stejně k řevu jako k šepotu, stejně k hlasům troubících slonů jako k stříbrnému bzukotu zlaté mušky.
Tato zem, ó nevědomý žáku, je pouze ponurá brána vedoucí do šera, jež se prostírá před údolím pravého světla, onoho světla, jež vítr neuhasí, onoho světla, jež hoří bez knotu či oleje.
Pozná-li kdo sebe, pozná celý svět.
Než položíš nohu na nejvyšší příčku žebříku, onoho žebříku mystických zvuků, uslyšíš sedmerým způsobem hlas svého vnitřního Boha.
Než vstoupíš na tuto stezku, musíš zničit své lunární tělo, očistit své tělo mentální a čistým učinit své srdce. Nemůžeš kráčet po stezce, dokud ses nestal onou stezkou sám.
Nežádej si ničeho. Neplísni ani karmu ani neproměněné zákony přírody. Ale bojuj jenom s tím, co je v tobě osobní, pomíjející, časné a smrtelné.
Vyhlaď v sobě veškeré vzpomínky na minulé zkušenosti. Neohlížej se, nebo jsi ztracen.
Dokud neuslyšíš, nemůžeš vidět.
Z knih: Mahájánské texty, Květoslav Minařík, H. P. Blavatská, Conopus, 1995, Výklad tajného učení H. P. Blavatské, Joy Mills, Fontána, 2003, Život a dílo zakladatelky theosofického hnutí, H. P. Blavatská, Pragma, Praha 1997
vybral a sestavil Radan Wagner
