Z historie Nové síně
Počátky této budovy, tedy myšlenky, které k ní vedly, musíme hledat již v druhé polovině 19. století. Byla to doba plná zvratů, represí a také reakcí v prostředí nesvobody politické, národní i kulturní. Příběh spojený s Novou síní postupně ilustruje dobové možnosti, nálady a tendence.
Revoluční rok 1848 zasáhl celou Evropu – nepokoje byly namířeny proti stávajícím monarchistickým strukturám. Také v Čechách vrcholila odbojná atmosféra, která však i zde byla rázně potlačena. Známý Bachův absolutismus (1851 – 59) zde učinil přítrž vzedmutým národním zájmům. Ty však již nezůstaly nikdy pasivní a projevovaly se i organizačně. Jednota umělců výtvarných (JUV), usilující se distancovat od příliš „světáckých“ orientací Umělecké besedy založené roku 1863, se postupně šikovala. Vznik tohoto opozičního a především vlasteneckého spolku se rodil v okruhu umělců generace Národního divadla (J. V. Myslbek, František Ženíšek, Václav Brožík či Vojtěch Hynais nebo Mikoláš Aleš). První valná hromada se konala 6. Dubna 1898. Přes skeptické předpovědi se tato iniciativa ujala a prokázala životaschopnost, a to i díky srozumitelnosti programu pro nejširší veřejnost. Brzy začali přicházet výtvarníci i z jiných spolků. Po dvou letech patřili k činným členům Luděk Marold, Otakar lebeda, Ludvík Kuba, Hanuš Schwaiger, Jakub Schickaneder a další k národu se hlásící umělci. Od roku 1903 začala ustálená Jednota vydávat také vlastní časopis pod názvem Dílo. Dosud jí však chyběla spolková výstavní síň. Sídlila v malém domě U Vejvodů a tak, jako ostatní sdružení, využívala výstavní prostory Obecního domu.
Jednota však potřebovala své výstavní, provozní i kancelářské prostory. Prostředky shromážděné na stavbu však nestačily na zakoupení vlastního pozemku v centru města. Proto byla v roce 1933 uzavřena smlouva s řádem sv. Voršily o pronájmu nevyužité parcely v Ostrovní ulici. Tím se mohly rozjet přípravy na projekt nové budovy v blízkosti Národního divadla. Stavba byla zahájena v květnu roku 1934 a již téhož roku kolaudována. Funkcionalistický vzhled dal budově architekt Jaroslav Rossler, žák Jana Kotěry. V podvečer státního svátku 27. října téhož roku byla výstavní síň slavnostně otevřena jubilejní 70. členskou výstavou JUV za účasti čestného člena Alfonse Muchy či primátora Karla Baxy.
V padesátých letech byla činnost všech spolků zakázána a výstavní síň převzal státem řízený podnik Dílo. Přesto se zde podařilo uskutečnit několik významných výstav. Představena byla postupně tvorba členů Skupiny M 57, Milana Grygara, Miloslava Chlupáče, Ladislava Čepeláka nebo Františka Tichého. Výstavní sál s proskleným zastřešením a přirozeným horním světlem se stal vyhledávaným a ceněným prostorem moderního umění. Pod novým názvem Nová síň vstoupila i do šedesátých, poněkud uvolněných, let. Jako přelomová je vnímána Výstava D, na které se na jaře roku 1964 prezentoval Jiří Balcar, Vladimír Boudník, Josef Istler, Karel Nepraš, Jiří Valenta, Aleš Veselý a další. Následovaly výstavy: UB 12, Mikuláš Medek, Josef Jíra, Andrej Bělocvětov, Jiří John, Jan Smetana, Vladimír Janoušek, Stanislav Kolíbal, Oldřich Smutný, Jiří Sopko atd.
Po okupaci Československa v roce 1968 připadla Nová síň normalizačnímu svazu (SČVU). Pořádané výstavy tomu také odpovídaly (K 30. Výročí Vítězného února, Vyznání životu a míru apod.). Výjimkou byly expozice Theodora Pištěka (1978), Františka Ronovského (1980) nebo Čestmíra Kafky (1989). V sedmdesátých a osmdesátých letech měl v budově také sídlo Klub přátel výtvarného umění.
Po roce 1989 začala Nová síň opět sloužit členům obnovené Jednoty výtvarných umělců a jejich hostů. Vystavovali zde například Zdeněk Sýkora, Jiří Sozanský, Bedřich Dlouhý, Otakar Slavík, Ivan Ouhel, Adriena Šimotová či Zbyšek Sion. Nová síň byla však stále častěji pronajímána i dalším zájemcům ( Jasan Zoubek, Antonín Kašpar, Jiří David, Vladimír Kokolia, Jiří Hilmar, Petr Kvíčala, Jan Pištěk, ze zahraničních umělců například Tony Cragg, Nancy Davidson či Mimmo Roselli). Dnes je Nová síň, po nedávné rekonstrukci, součástí kláštera ve vlastnictví Komunity Římské unie řádu sv. Voršily v Praze. Její provoz je nyní spojován s aukční síní Prague Auctions, kde také firma sídlí.
Radan Wagner, 2014
